Výšlap na Bouzov a zpět - duben 2010

Tohle byla zase jednou taková hodně rychlá akce :)) Jeden večer jsme se s holkama (Pavlínkou a Luckou) bavily, co dělá ta druhá zítra a najednou nás napadlo, že bychom mohli vzít Pavlínčeného synovce na výlet do okolí :)) Domluvily jsme si přibližný čas a dohodly jsme se, že půjdeme směr Bouzov.

Ráno jsem musela vstát o něco dříve, protože mě ještě čekala trase Újezd --> Loštice, ale to mi ani v nejmenším nevadilo. Když jsem se vydala na cestu, zjistila jsem, že postroje jsou sice skvělá věc, ale ne když má člověk k opasku přivázané dva blázny, které mají tak trochu v genech zakódované, že mají tahat. V Lošticích jsem tedy pesany přepřáhla na obojky a hned se mi šlo o něco lépe, když jsem nemusela tolik brzdit :)) Vzali jsme to přes fotbalové hřiště zadem na Vlčice.

Byl hezký den a počasí nám také docela přálo, takže se šlo dobře. Prošli jsme lomem a zamířili lesní cestou do Vlčic, když jsme se blížili k vesnici, cítila jsem, jak se mi shrnula ponožka a začíná mě dost tlačit. Nebylo to dobré znamení, protože puchýře odjakživa nesnáším. Ve vesnici jsme si sedli do hospůdky na kofolu a na zmrzlinu a přemýšleli, zda to vezmeme dál, jestli to Tomášek ujde a nebo to vezeme přes Masnice nazpět. Jelikož jsem si ponožku popotáhla, aby mě už dál netlačila, byla jsem pro jít opravdu na Bouzov. Protože je Tomášek zdatný klučina, ani on nebyl proti a kdyžtak jsme říkali, že bychom nazpátky jeli autobusem.

Cesta probíhala bez sebemenších problémů a tak jsme po nějaké době dorazili na Bouzov. Ještě chvíli nám trvalo, než jsme se dostali přímo do vesnice a tedy i k restauraci, kde byl vlastně náš cíl cesty a kde jsme si chtěli dát i něco k snědku. Občerstvili jsme se a ještě jako doprovod šli s Tomáškem do historické části podhradí, kde jsou pro děti nachystány atrakce. Přímo dovnitř jsme s Luckou a pesanama už nešli, protože tam měli psi vstup zakázán. Nám to ovšem nevadilo a tak jsme si s Luckou sedly na schody nějakého domu na sluníčko, slunily se a čekaly, až jim skončí prohlídka.

Cesta zpátky trvala o něco déle, protože šel Tomášek už trochu pomaleji, ale to nám nevadilo a tak jsme trochu zvolnili (teda, asi bych lhala, kdybych řekla, že nám to nevadilo, Pavlínce, mně a Lucce t nevadilo, pesanům docela jo, protože jim pomalé tempo nevyhovovalo :))) Pak už jsme dorazili zase do Vlčic a naše cesty se rozdělily, protože já jsem šla směrem na Masnice a oni šli zadem zpátky do Loštic. O samotě už to nebyla taková zábava, ale taky jsme zdárně dorazili domů spokojení z výletu :))

Po pozdějším výpočtu jsem zjistila, že to bylo asi 22 km a pesani měli teda pěkný výšlap. A zde je k nahlédnutí pár fotek :))