Sibiřský husky (siberian husky)

Historie

Sibiřský husky je ze všech severských saňových psů nejmenší a nejútlejší. Jeho předkové byli vyšlechtěni domorodci ze Sibiře, zvláště pak Korjaky, Jukagiry a Čukči, také však obyvateli Kamčatky. V těchto oblastech bylo zvykem používat do jedněch saní 7–10 psů. V 19. století při genocidě Čukčů přežívaly zbytky příslušníků tohoto národa vlastně pouze díky své pohyblivosti za pomoci psích spřežení. Za vlády Sovětského svazu byly kmeny zbaveny svých vůdců, kteří byli většinou zároveň chovateli nejlepších psů. Psi byli sváženi do kolchozů, kde je pak Rusové prošlechťovali především na sílu a mohutnost, aby je bylo možno používat na vlečení těžkých nákladů. Díky oběma těmto věcem byl chov původních hbitých a rychlých psů prakticky zničen.

http://www.polardogs.org/content/sh/200/sep-ottwatm.jpg

http://www.polardogs.org/content/sh/200/sep-tserko_wheeler1.jpg

Naštěstí ještě před tím obchodník s kožešinami William Gosak (někde uváděno Goosak) v roce 1908 a 9 převezl na Aljašku několik původních sibiřských psů. Zde se zúčastnili závodu All Alaska Sweepstakes (408 mil z Nome do Candle). Zprvu sklízeli posměch pro své drobné postavy, vážili totiž polovinu toho co místní zápřahoví psi, přezdívali jim „sibiřské krysy“.

http://www.polardogs.org/content/sh/200/i-alaska-dlouhe-sprezeni.jpg

Hned při svém prvním startu však překvapili za vedení jezdce Thurstruppa umístěním na třetím místě mezi uznávanými borci. Nato Skot Fox Maule Ramsay věnoval 25.000 dolarů na nákup 60 – 70 nových psů ze Sibiře. V roce 1910 se tito psi rozdělení do tří spřežení umístili na 1., 2. a 4. místě. Další vývoj plemene byl velmi bouřlivý, každý závodník toužil po těchto hbitých, pracovitých a skromných psících. Velmi jej ovlivnil v Americe žijící Nor Leonhard Seppala.

http://www.polardogs.org/content/sh/200/sepala.jpg

http://www.polardogs.org/content/sh/200/Sepalla-Cup.jpg

Leonhard Sepalla

Ten se stal také trenérem a cvičitelem psů. Kteří byli ze Sibiře importováni jako plánovaný dar pro Roalda Amundsena. Protože ale události 1. světové války Amundsenovy výpravy znemožnily, Sepalla se mezitím s těmito psy účastnil závodů. „Malý muž s malými psy“ se stal pro své úspěchy na Severu legendou. V roce 1925 se stal jedním z protagonistů tzv.“Serum Run“, tj. štafetové jízdy pro sérum při záškrtové epidemii v Nome, odříznutém tehdy od ostatní dopravy. Po úspěchu této akce se stal spolu se svým jedinečným vůdčím psem Togem národním hrdinou. I tomuto vděčí plemeno sibiřský husky za své oficielní uznání v roce 1930.

http://www.polardogs.org/content/sh/200/balto.jpg

http://www.polardogs.org/content/sh/200/togo.jpg

Balto

Togo

Tito psi byli také využíváni pro záchranné týmy na Severu v 2. světové válce. Dodnes mají pověst nejrychlejších mezi severskými plemeny. Mělo by o nich stále platit, že mají ztělesňovat v úplné rovnováze sílu, rychlost a vytrvalost. Jejich efektní vzhled a milá povaha z nich bohužel leckde a leckdy udělaly módní psy pouze tak na promenádu, což si toto pracovité a přírozené plemeno jistě nezaslouží…Naštěstí se stále ještě najde dost nadšenců, kteří plemeno husky udržují v tom stavu, v jakém má být.

http://www.polardogs.org/content/sh/200/sep-Chinook-Kennels.jpg

http://www.polardogs.org/content/sh/200/sep-Chinook-Kennels1.jpg

Chinook kennels


Prvním sibiřským husky byl v roce 1977 pes v. Zillergut z USA, druhým pak fena Black Blanket of Adirondack v roce 1981 importovaná z Německa. Oba dovozy byly uskutečněny panem A. Císlerem a jeho chovatelskou stanicí Arcis. První vrh byl v roce 1981 po těchto dvou rodičích. Dalšími vrhy byly vrh A v chovatelské stanici Dortýn CS v roce 1984 po německém psu Klondike's R'Quattro a feně Akea Arcis H. Dolejšové a vrh A v chovatelské stanici ze Síbrtů CS ve stejném roce, kdy byla panem Síbrtem dovezena ze Švýcarska březí fena Klondike's Zima, otcem byl Klondike's P'Eliott. Dalším významným importem byl pes Rockj Chucky v roce 1983 (F. Dolejš). V počátcích chovu byly dalšími významnými chovatelskými stanicemi Ajkaro CS D. Loužilové a ze Smečky CS L. Pečené. V té době se většina odchovaných štěňat objevovala jak na výstavách, tak na závodních tratích, čímž se stále udržoval tolik prospěšný pracovní vzhled českých husky. Později se bohužel tento trend nepodařilo udržet, takže i náš chov následoval ostatní Evropu při rozštěpení na pracovní a výstavní typ. Mělo by být ctižádostí každého pravověrného přívržence siberianů udržet huskyho v správném standardním typu, který ztělesňuje plnou využitelnost huskyho pro práci a zároveň jeho přírodní krásu.