Sibiřský husky (siberian husky)

Typy SH

Show typ

 „Show typ“ - takový pes je ve svém extrému již odchylný od standardu, protože působí těžkopádně, není dost elegantní, postrádá lehkost a vydatnost pohybu a ve velké míře i typický temperament a chuť do práce. Spojením těchto vlastností vyvolává dojem plyšového medvídka, což je také v krajním případě jeho pravá role?. Nenechte se mýlit názvem tohoto typu, dnes na evropských výstavách vyhrávají vesměs zvířata daleko blíže k typu následujícímu

  1. Široká přední fronta, avšak ve skutečnosti slabé předhrudí

  2. Rameno strmé (tupější úhel než 90°), málo vyznačené a málo osvalené

  3. Nízko posazený loket, avšak výše než dolní okraj hrudníku, končetina je nižší než výška trupu

  4. Předloktí strmé, krátké, příliš tuhé nad tlapkou. Tlapka příliš uzavřená, nepružná

  5. Krátké stehno, strmé úhlení (vedoucí ke krátkému kroku)

  6. Hrudní koš široký, krátký

  7. Vysoká, vyplněná, relativně krátká slabina

  8. Krátká, tuhá, poměrně vysoká záď

  9. Krk krátký, silný

  

 

Střední (standardní) typ

„Střední (standardní) typ“ - nejlépe odpovídá představě standardu o ideálním siberianovi. Má vyvážené, dokonale elegantní a funkční proporce, je lehkonohý a jak po fyzické, tak po psychické stránce naprosto schopný plnit i nadále své úkoly v postroji, je temperamentní a bystrý.

  1. Úměrná šíře přední fronty, ta je dobře výrazná

  2. Správné úhlení ramene (ostřejší úhel než 90°), dobře, ale suše osvalené, přiléhavé

  3. Přiléhající, pevný loket, cca ve výši dolního okraje hrudníku, končetina je mírně delší než výška trupu

  4. Předloktí dobře skloněné vpřed, dlouhé, pružné, tlapka sice uzavřená, ale pružná

  5. Dlouhé stehno, správný úhel mezi femurem a tibií, suché, výrazné osvalení

  6. Vyklenutý, ale ne příliš široký hrudník přiměřené délky

  7. Přiměřeně dlouhá, mírně vpadlá slabina

  8. Mírně dolů klenutá záď s elegantní křivkou směrem k ocasu

  9. Krk správné délky (k vyvážení při pohybu), suchý, osvalený

  

Sprintový typ

„Sprintový typ“ - je pes opačného extrému, než je „show typ“. Prošlechtěn byl pro účel vyhrávání na saňových závodech krátkých, sprintových tratí, což není určením skutečného sibiřského huskyho, tomu odpovídají spíše střední až dlouhé tratě. Tělesná stavba takových psů v extrému již neodpovídá standardu – je výrazně odlehčená, až zeslabená, chrtovitá, srst bývá nedostatečně hustá, povaha často nervní, nevyrovnaná.
Pokud se chce nový zájemce o štěně ucházet o stupně vítězů na sprintových závodech, má buď možnost sáhnout po štěněti siberianů z prověřeně pracovních linií anebo, jde-li mu skutečně pouze především a jen o rychlost a umístění, doporučeníhodný je výběr z tzv. Evropských saňových psů (=kříženců ohařů, ESP). Je totiž škoda kazit plemeno jen pro vlastní ctižádost. Jiná je situace, hodlá-li se zájemce o saňový sport věnovat středním a dlouhým tratím. Zde je sibiřský husky skutečně první volbou, stejně jako při výběru pro rekreační sport.

  1. Nevýrazná nebo naopak příliš zdůrazněná přední fronta

  2. Často přeúhlené, nepřiměřeně dlouhé rameno

  3. Slabý, volný loket, zpravidla výrazně níže než dolní okraj hrudníku, přílišná   délka končetiny

  4. Nepřiměřeně dlouhé, slabé předloktí, protáhlá tlapka

  5. Nepřiměřeně dlouhé kosti pánevní končetiny, často příliš silně zaúhlené

  6. Slabý, plochý a mělký hrudník

  7. Dlouhá, velmi vpadlá slabina

  8. Dlouhá, výrazně skloněná záď, nízké nasazení ocasu

  9. Dlouhý, často slabý krk